ROZHOVOR S PANÍ MAJITELKOU DAGMAR KŘÍŽOVOU

o tom, jak Orsei vznikal a jak se vyvíjí

Proč jste založila Ateliér Orsei ?

Založení Ateliéru Orsei rozhodně nebylo výsledkem nějakých sofistikovaných podnikatelských plánů, ale řetězem náhod  a příležitostí. Celé to začalo tak, že jsem se v roce 1992 seznámila na prázdninách v Podkrkonoší s výrobou dek a polštářů, které se plnily jakýmsi předchůdcem dutého vlákna. Ale už tehdy byly prací a nealergické. A mě to okouzlilo a chtěla jsem je prodávat v Praze. Ale už za půl roku ta podkrkonošská firma nestačila mým objednávkám a řekla mi, ať si všechno vyrábím sama. Byla jsem z toho lehce vyděšená, ale protože to byla svým způsobem hra, tak jsem si řekla, že to zkusím. Asi za půl roku jsem už produkovala 50 – 100 kusů přikrývek týdně, ale zájem lidí mě pomalu odváděl dál. Když měl zákazník deku a polštář, chtěl povlečení, když měl povlečení, chtěl ubrusy a když měl ubrusy, chtěl záclony…a tak jsem plynule přešli od výroby hotových výrobků k navrhování, šití a dekorování oken. A bylo to od začátku velmi krásné a velmi kreativní, protože řadu věci jme se učili podle obrázků, zkoušeli jsme střihy, poznávali vlastnosti látek a učili se za pochodu spoustu dalších věcí, které dnešní dekoratérská studia už považují  za zcela běžné.

Jak jste se seznámila s architekty a designéry ?

Seznamování s architekty a designéry bylo také postupné a vlastně dosud neskončilo. Potkávali jsme se zpočátku na různých výstavách, které byly na přelomu tisíciletí ještě docela zajímavé, dobře obsazené a dobře navštěvované. V jednu dobu jsme hodně publikovali v tištěných časopisech články o našich realizacích a kontakt s architekty, tedy probíhal i po téhle ose. Dneska – a v téhle době skoro výhradně – je řada aktivit na internetu a sociálních sítích, takže řada nových kontaktů přichází i tímto prostřednictvím. V neposlední řadě musím zmínit naši spolupráci se školami interiérového designu, kde školím jejich studenty o textilu a nebo pro ně pořádáme různá produktová školení.  Z některých studentů se potom stávají naši obchodní partneři – ku prospěchu všech zúčastněných.

Kdy a kde jste věšeli tu nejvíc stylovou dekoraci ?

I když máme raději moderní interiéry, dělali jsme i spoustu stylových dekorací. Asi neumím říct, která byla nejstylovější – ale hodně na detail a dobovou pravdivost jsme museli dbát při realizaci dekorací v Obecním domě v Praze. V Obecním domě jsme dekorovali všechny okna a průchody, na kterých nevisí restaurované dekorace, takže to opravdu bylo hodně, hodně prostor. Kromě architektů tehdy na všechno dohlíželi i památkáři a byli opravdu přísní v tom, jak závěsy a lambreky ozdobit, čím je podšít a tak. Realizovali jsme i několik zámků, kde jsme musel hledat jak dezénově vhodné látky, tak třeba různé zateplovací materiály, aby od oken netáhlo. Stejný úkol se zateplením závěsů řešíme i teď v jednom zámku ve Francii.  A realizovali jsme velmi stylový marocký restaurant, kde byly stovky polštářků, každý jiný a všechny zdobené různými třásněmi a stejně tak ozdobené různými třásněmi a střapečky byly i baldachýny na všech oknech. Velmi krásná a velmi stylová a zdobná je i dekorace všech oken Casina v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech, kde jsme nejenom šili, ale i velmi dekorativně tapetovali.

Kdy jste začala s prodejem nábytku ?

Někdy kolem roku 2010 mám začala být naše prodejna ve Štěpánské ul. opravdu malá. A v té době jsme si začala říkat, že by nebylo špatné pustit se i do nábytku. Na dřevěný atypický nábytek jsme si netroufala a do dneška ho nechci dělat. Ale propojení nábytku s látkami na nábytku čalouněném mi přišlo jako zajímavá výzva. Začali jsme velmi polehoučku v našem novém showroomu na Prague Marině s několika kousky designového nábytku německé firmy JAB Furniture a i přes vyšší cenu se docela dobře prodávaly především jejich překrásná funkční křesla. Ale pak přišla pro nás docela katastrofa, dům se na jaře 2012 pohnul a my jsme skončili na osm měsíců pod lešení, bez možnosti cokoliv do showroomu nastěhovat a nebo z něj vystěhovat. Celá situace skončila v roce 2013 přestěhováním….zůstali jsme ale v Holešovicích. Já jsem ovšem v té době udělala kvůli své důvěřivosti velkou chybu a odsouhlasila jsem společný nájem s obchodní partnerkou, která vyráběla čalouněný sedací a lehací nábytek. Bohužel se tato paní záhy ukázala jako velmi neseriózní člověk, po pěti měsících odešla a mně zbylo na krku sto metrů, pro které jsme neměli uplatnění. V té době jsem se dohodla s hradeckou firmou Polstrin, že  začneme na pražském trhu nabízet jejich pohovky, křesla a postele. A od té doby se tedy věnujeme i nábytku, dneska víceméně už stoprocentně jenom z díly firmy Polstrin.

Kdy přišel první koncový zákazníka co chtěl – určitě něco atypického ?

Na prvního koncového zákazníka si už nepamatuju, ale velmi dobře si pamatuju na klienty, kteří přišli v roce 1993 z naší první interiérové výstavy. Tehdy jsme jim realizovali překrásné záclony a závěsy do jejich nového domu, věšeli jsme je na námi dodané tyčové garnýže zdobené zlatem a doplňovali řadou drobných dekoračních polštářků. A moc hezké je na tomto prvním zákazníkovi to, že se stále vrací…naposledy jsme pro ně obnovovali část jejich interiéru letos v lednu.